Listopad 2008

Moderní učitelka

30. listopadu 2008 v 17:40 | Krisík |  Psychologie
Tohle jsem našla na Lamer.cz:-D

<a> Hele, dostali sme dneska opravenou písemku z češtiny. Když sme jí minulej tejden psali, tak si všimla, že si to asi hledam na netu na mobilu. No, takže moje odpovědi protahla vyhledávačem...
<b> :-D takže si tu písemku dostal v podobě pyré?
<a> Ne. Dopsala mi k některejm odpovědím komentáře. U jednoho sem neměl nic, tak napsala "I toto lze vygooglit". U obsáhlých odpovědí obecně napsala "není nad wikipedii". Pak něco o Komenskym, co sem nestih, napsala: "Bylo tam příliš mnoho textu?"
<b> nevěřim kecáš máš foto? upni mi to někam :-D


http://i33.tinypic.com/27yubya.jpg

Virtuální literatura

30. listopadu 2008 v 13:24 | Krisík |  Literatura a film
Na webu http://veverkag.blog.cz jsem konečně našla program DocReader. Jde o jednoduchý prohram pro čtení virtuálních knih nejen v základních formátech, ale i PDB, které máloco přečte. Program stahujte TADY.

Jinak knihy od autorů od A do Z si můžete v ZIPu stáhnout TADY zvolením příslušné kategorie a autora. I já tam mám něco svého:-)

Zatím papec.
Krisík

Tudej tumorou

28. listopadu 2008 v 15:44 | Krisík |  Myší Království
Potkáte milého člověka v milé barvě, s milým úsměvem na tváři, a ten váš úsměv zůstává blažený po celý zbytek dne. Ne, není to fráze. Fakt se stalo. Náhoda je blbec.

Krom toho DNES mi SKONČILA PRAXE! Je to úžasný pocit. Sice se mi na rukách udělal nějaký ekzém, popraskala mi kůže a trošku krvácela, mám červené klouby na rukách a bolí to jak kráva (alergie na prácu:-D), krom toho v pondělí máme přednášku od Uzla, ve stylu jak se dělá TO. Doufám. Vemu si památníček, jestli to bude Uzel skutečně.

Jinak... hovno se dělo... a ještě si u toho četlo noviny...

NÁROD SOBĚ, HOVNO TOBĚ.
Že ano, Aničko Máčelová?

Krisík

Krkavec

27. listopadu 2008 v 20:09 | Krisík |  Blogařské záležitosti
Přidávám další oblíbený blog a dodávám: JE TO CHYTRÉ!
Autorem je jeden můj kamarád... sázím na to, že je to z jeho hlavy... tváří se, jakože nic, ale je v tom hafo alegorie a prostě ženielní.
Webovky: www.xkrkavec.blog.cz

1.Narodil se malý Wentz, 2. Gerard Way bude táta

25. listopadu 2008 v 17:49 | Krisík |  Aktuální dění... BULVÁR:-D

Pete Wentz je otcem, Ashlee Simpson matkou


Ano, ano, je to tak. Podle časopisu People a serveru buzznet.com se stali 20. listopadu 2008 ti dva raráškové majiteli ještě menšího raráška! Je to chlapeček a jmenuje se: Bronx Mowgli Wentz (chudák dítě)... a z podivných měr jsem pochopila jen tolik, že měří 20 a půl palce:-) Mluvčí těch tří:-D řekl Peoplu:
"Ashlee, Pete a dítě jsou zdraví a šťastní, a děkují všem za jejich gratulace!"

"Ráda bych jednou měla velkou rodinu," svěřila se Ashlee. Peter Wentz jen přikyvuje: "Velký fotbalový tým nebo kapela!"

(na co ten chlapec nemyslí)

Otec Ashlee, Joe Simpson řekl: "V den, kdy zjistila, že je těhotná, se stala ženou."

Peter se opírá o otcovské rady svého kamaráda, Joela Maddena, otce devítiměsíční Harlow. "Joel mi radívá. Bude hrozné jít pro radu za člověkem svého věku.


Gerard a Lyn-z čekají dítě


Před dvaceti hodinami vyšla z New Yorku nová zpráva o nejnovější práci Gerarda Waye. Není řeč o novém CD My Chemical Romance, ale o dítěti, které čeká jeho žena Lindsey Ballato (známá jako Lyn-z, baskytaristka kapely Mindless Self Indulgence). Miminko se narodí v létě 2009. Pár byloddán 4. září 2007.

Manželství gerarda a Lyn-z bylo chvílemi zahaleno tajemnem, poněvadž bylo uzavřeno chvíli po té, co se na veřejnost objevila zpráva o jeho rozchodu s vlasovou stylistkou Elizou Cuts. Avšak pochyby nejsou na místě, manželství je spokojené a ti dva se k sobě hodí.



Virtuální táta

24. listopadu 2008 v 20:30 | Krisík |  Myší Království
Dnes se mě na ICQ moje naprosto vyšinutá sestřenka zeptala, k čemu to je, mít virtuálního otce.

Bajiiiiii (20:17:47 24/11/2008)
ahooooooooj..ještě bych měla dotaz:-D.. k čem je ten virtuální tatík dobrý:-D

Odi et amo!
LittleMissElfmarque (20:18:12 24/11/2008)
proč?

Bajiiiiii (20:18:37 24/11/2008)
zajímalo by to kámošku a nedokážu jí odpovědět...*PARDON*

LittleMissElfmarque (20:18:51 24/11/2008)
a co přesně ji zajímá?

LittleMissElfmarque (20:18:57 24/11/2008)
resp. co přesně nechápe?

Bajiiiiii (20:19:21 24/11/2008)
prý..co to je:-D

Tak jdeme teda vysvětlovat.
Vysypala jsem suverénně z rukávu desatero:

1. Můžeme si psát ve stylu tatí=dcerko, můžeme si v tom stylu povídat atd.
2. Můžu prohlásit, že je můj otec nehorázná KUNDA.
3. Můžu říct, že je můj otec populární osoba, páč byl dnes v Dobrém dni s kurýrem (resp. Interview s ním).
4. Mám otce, který je zároveň můj kamarád a můžu s ním chlastat.
5. Můžu se mu svěřit s čímkoli a on najde radu.
6. Našla jsem člověka nad 18 let, kterému věřím.
7. Je to umělec- což je taky důležité, protože jsem z anti-umělecé rodiny.
8. (záměrně vynechám)
9. Má mooc hezké jméno...

LittleMissElfmarque (20:23:22 24/11/2008)
ať to zaokrouhlíme

10. Je prostě skvělý

Sestřenka pochopila:-)

Neděle v noci

23. listopadu 2008 v 0:59 | Krisík |  Myší Království
Je mi mizerně. Neříkám proč, protože ti, co to mají vědět, to stejně vědí. A ostatní... ti to vědět nemusí. Napsala jsem o tom šestou básničku. Zase. Jsem už pako. Každý na druhé straně sítě a prostě nic. Jsem doufalá. Proč je to všechno tak... těžké? Proč já se vůbec narodila, proboha, dyť doseru co můžu.

Vánoce jsou tady

21. listopadu 2008 v 16:28 | Krisík |  Myší Království
To hnusné, hnusné, hnusné klišé! Jdu si tak na poštu, nohy mě bolej, chrbát jak by smet, mám hlad, mám žízeň, je mi zima, vdruk na mě čumí z obuvi sněhulák jak debil, na pouličních lampách visí svíčičky a stromečky a ženská u přepážky mi navrhne zvýhodněnou Vánoční půjčku.

Krom toho jsem dnes blba objednávky... ještěže jdu v pondělí už do kuchyně, ale ZÍTRA jdu ještě na plac!!! V deset hodin v Grand Hotelu, okay???

Bolej mě nooožičky, zádíčka, kruci, nikdá bych neřekla, že se budu těšit do školy!!! Jak na mě bude ječet Gabrhelka, jak... měla bych se doučit dějepis, propadám, sakra. A psaní všemi deseti... to cvičím teď:-D Jdeme psát úkol???? Takže: jfj kfk lfl ůfů jfj kfk lfl ůfů ctrl+a ctrl+c ctrl+v ctrl+v....

To si dělám samozřejmě srandu:D:D:D

Tak zatial bratia

Krisík

Jak na mě platí hroskopy:-D

20. listopadu 2008 v 22:29 | Krisík |  Myší Království

Výklad barvy - Červená


space
Pokud dáváte přednost této barvě, býváte často impulzivní, dokonce až agresivní. Své názory prosazujete, i když nemáte pravdu. Nejbližším však dokážete projevit i něžnost a srdečnost.

Znamení přidružená k této barvě: beran , štír , střelec

Tak to je pravda pravdoucí!!!



Výklad jména:

Podrobný výklad



Činné číslo - 5
bystrost a zvídavost, ochota ke změnám

Dědičné číslo - 7
rozvaha

Vibrační číslo - 3
Trojka je symbolem náklonnosti, obliby, talentu a popularity. Odjakživa byla považována za dokonalé číslo. Odpovídá jí planeta Jupiter. Nositel trojky je veselý a okouzlující, komunikuje překvapivě snadno a vyzařuje z něj laskavost. Proto je obvykle oblíbený a vyhledávaný. Je společenský, aktivní, stále v pohybu a v kontaktu s lidmi. Potřebuje vnější podněty. Při negativní vibraci je trojka netrpělivá a popudlivá a nesnáší kritiku. Po citové stránce je to nadšenec a náruživec, který však neztrácí ze zřetele své zájmy. Vždy si hledá partnery, na které může být hrdý a kteří mu mohou něco přinést.

Intimní číslo - 7
Touha po vnitřním životě. Je to rozjímání a rozum. Latentní nebo skutečné sobectví. Citová zdrženlivost. Tradicionalismus. Sedmička může žít v určitém osamění, často se jeví jako uzavřená a odtažitá. Touží po bohatém vnitřním životě a vývoji.

Číslo realizace - 11
Aktivní a ctižádostivá, schopná uspět v originálních činnostech.

To v podstatě taky:-)



Rozhovor z Kerrangu

20. listopadu 2008 v 20:53 | www.billihotalenti.blog.cz |  Billy Talent
Zase jeden starší článek z Kerrang.
U překladu sem se smála, až sem chvilkama ani nemohla psat
Kanadští šílení pankáči mají domluvený grilování se svýma fanouškama. Co je na programu? Myspace, vražedná kocovina a hlasitý sex.

"To je dobrej nápad, člověče," směje se vlídný, hyperaktivní frontman Billy Talent, Ben Kowalewicz. "pro fanoušky je dobrý jít na setkání s kapelou a najít je když budou na sračky." Takže, Ben a jeho přátelé budou krátce odpovídat na otázky ohledně Aaronové roztroušené sklerózy, nebo o Celine Dion. Jsme shromáždění v konferenční místnosti Manchester hotelu, a tým inkvizitorů je připravený na průzkum….

Proč je nový album víc politický než to první, který bylo víc nabitý nasraností a úzkostí?
Ian: Tohle si myslíš? No jistě, Worker Bees je politická..
Ben: Když jsme s Ianem psali texty, byli jsme nasraní na spustu věcí. Nejsme jako Rage Against The Machine, ale máme nějaký myšlenky a hodnoty, jako lidi.
Ian: A spousta věcí se prostě stala v posledních třech letech.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Ben: Já myslím to, že jsme spolu zůstali tak dloho. To považuju za největší úspěch, protože všechno ostatní je pak snadný. Takže to, že jsme spolu zůstali těch 13, 14 let.

Jaký je to pocit, když jste spolu vydrželi přes deset let a teď si užíváte slávy?
Ben: Já si pořád nemyslím, že jsme nějak slavní. Já si myslím, že jsme šťastní, že jsme dokázali to, co jsme dokázali, ale nepřestáváme zkoušet se zdokonalovat jako muzikanti a jako lidi.

Musí to být strašně vysilující, pořád hrát...
Ben: Jo, to je, někdy seš kurevsky na dně. Děláš svou normální práci, přes den, a o víkendu hraješ, pak se věnuješ lepení plakátů... ale teď už je to jednodušší, máme Myspace a YouTube.
Ian: Jo, dřív jsme všechno museli dělat sami - chodili jsme po městě s velkou plechovkou lepidla a kýblem vody. MySpace tohle všechno změnilo.

Kdy jste se rozhodli zveřejnit že Aaron trpí MS?
Aaron: Čekal jsem na tu správnou chvíli. Bylo to moje tajemství po dlouhý roky a potom už jsem potřeboval aby se to dostalo ven.
Ben: My už jsme byli unavení z toho jeho naříkání. Takže jsme byli kurva šťastní, že to konečně udělal.
Aaron: Nechtěl jsem, aby to udělal někdo jiný, vypadalo by to blbě. Prostě jsem nechtěl čekat, kdy se to dostane ven, chtěl jsem o tom mluvit sám. Takže je to v pořádku.

Kdybyste mohli vymazat jednu písničku v dějinách, která by to byla?
Aaron: Song od Pussycat Dolls ´Don´t cha wish your girlfriend was hot like me´.
Jon: Jo, tohle mě fakt sere. Nemůžeš to dostat z hlavy, je to fakt hrůza.
Ian: Já bych vymazal My Humps od Black Eyed Peas.
Jon: Žijeme v generaci nejhůř napsaných textů vůbec.

Mezi slavnýma kapelama v Kanadě a váma...
Ben: Zmlátíme je všechny. Zabijem je všechny.
Co Bryan Adams?
Ben: Sereme na Bryana Adamse.
Co Celine Dion?
Ben: Bych jí vymlátil duši z těla.
Ian: Pravděpodobně ale Nickelback by zmlátili nás. Vypadají jako hokejisti.

Kdybyste nehráli v Billy Talent, v jaké kapele byste chtěli být?
Aaron: V Slipkot. Měl bych svou vlastní masku.
Ian: Gogol Bordello. Měl bych oblečený šílený kostým.

Jak byste se popsali pro někoho, kdo vás ještě nikdy neslyšel, nejvýš třemi slovy?
Ben:Úžasný.
Jon: Rock. And. Roll.

Jaký hrajete žánr?
Aaron: My jsme emo-screamo, to je jasný.
Ben: My jsme lame-o punk.

Jaký to je hrát pro tisíce ječících fanoušků?
Ben: Hrozný. Ne, je to ten nejlepší pocit na světě. Je sex a pak tady tohle - obojí je to vlastně stejný.
I to řvaní je u toho stejný?
Ben: Jo, věřím, že jo.

Jakou radu bys měl pro začínající muzikanty, kteří zkoušejí hrát v kapele?
Ben: Odejít. Jít na univerzitu, najít si práci, oženit se, mít děti a zkurveně umřít. Nebo něco jinýho - cvičit, cvičit, cvičit. A být si jistý že jsi našel lidi, kteří chtějí to, co ty. Nemůžeš chtít být ten, co dělá všechno, dělat tu práci, zařizovat koncerty, navrhovat trička, a nakonec ti ostatní v kapele řeknou, že už je to všechno otravuje a odejdou.

Jaká je vaše nejoblíbenější knížka?
Aaron: Já neumím číst.
Ben: Já myslím že James a velká broskev, to by mohla být moje nejoblíbenější knížka. Nebo možná The BFG. To je kurevsky dobrá dětská knížka - obr, který vejde k tobě do pokoje když spíš, krade ti sny a schovává je do lahví. Není divu, že děti jsou divný.

Jaký festival v UK se dá srovnat s Warped Tour?
Jon: To je různý. Festivaly v UK jako je Reading a Download jsou větší a mají velkou prestiž ale když hrajeme na Warped Tour, bavíme se tím hraním každý den. Navíc když jsme hráli na Reading, hrozně jsme chlastali. Byla to havárka. Šli jsme na Kerrang award a totálně jsme se tam ožrali (doslovný překlad "namrdali"). Další den jsme měli hrát na Reading a pokaždý když jsem otevřel pusu, bylo to jakoby mě někdo mlátil do hlavy kladivem. To bylo poprvý, kdy jsem byl v Londýně. Šli jsme na Kerrang Awards a celý noci jsme se tam ožírali zadarmo.

Na koho se nejvíc lepí holky?
Jon: Na Aarona, definitivně. On je magnet na holky.
Ben: Ale my takoví fakt nejsme. Všichni jsme krásní, morálně nezkažení mladí muži. Hudba je na prvním místě. Holky potom.


Bude se Blog.cz rušit?

19. listopadu 2008 v 22:21 Blogařské záležitosti
Ahojte :) ,prosím pomozte blog.cz !!!

"Ten pravý"

19. listopadu 2008 v 18:10 Psychologie
- Miluj muže, ktery ti neříka, ze jsi "sexy", ale že jsi "krásná".
- Toho, který ti zavolá zpátky, když jsi ty položila.
- Toho, který zůstane vzhůru jen proto, aby tě viděl spát.
- Toho, který líbá tvé čelo.
- Toho, který tě chce ukázat celemu světu, i když nejsi zrovna miss.
- Toho, kterému je uplne jedno, jestli jsi casem ztloustla nebo zhubla.
- Toho, který tě před svými přáteli vezme za ruku.
- Čekej na toho, ktery ti neustale bude říkat, co pro něj znamenáš a že je dítě štěstěny, když má zrovna tebe.
- A který tě představí svým přátelům se slovy: "Tak... to je ona."

Miluj ho, protože on miluje tebe a bude tě zřejmě milovat navždy.


BRIAN MOLKO INTERVIEW (V kůži Betty Boop)

19. listopadu 2008 v 17:47 | Reflex.cz |  Psychologie

Podle mě nejúžasnější názor na homosexualitu v dejinách lidstva


Seděli jsme v šatně koncertního sálu, jemná tvář s výraznou rtěnkou, očními stíny a bledým make-upem se mezi surově chladné stěny omšelého zákulisí vůbec nehodila. Křehká, zranitelná figura androgynního zpěváka britské skupiny PLACEBO jménem BRIAN MOLKO (33) se svými jasně formulovanými názory na mužské ženství, transvestitismus a bisexualitu vůbec do světa šovinisticky perverzního rock'n'rollu nehodí. Je na něj příliš chytrý a citlivý; rozuměli jsme si. Vlastně to nebyl typický rozhovor, spíše výměna zkušeností dvou stejně postižených, příjemné povídání o všem kromě hudby. Vzpomínám si, že když jsem vás viděl před několika lety prvně na pódiu, blesklo mi hlavou: tenhle androgynní kluk dívčího zjevu to nemohl mít v dětství nijak lehké. Jeho jedinou možností bylo stát se rockovou hvězdou nebo celý život strašně trpět.
Jak vás brali spolužáci ve škole?
Myslím, že jste se strefil - mé dětství bylo peklo, celou školu jsem prožil v hluboké bisexuální frustraci. Nikdy jsem nebyl od přírody soutěživý typ, což je přesně to, co se na základní škole od chlapečků očekává. Nebyl jsem rváč, nebyl jsem sportovec, nebyl jsem premiant třídy, tedy nikdo, koho by bylo možné v chlapeckém kolektivu obdivovat. Logicky jsem utíkal mezi dívky, čímž jsem si od spolužáků vysloužil další posměch. Ale já se opravdu mezi dívkami cítil lépe - nejsou tak přihlouple soutěživé, navíc dokáží člověku lépe naslouchat; většina mužů vůbec poslouchat neumí.
To je pravda, nejspíš proto jsem se taky vždycky mnohem lépe cítil ve společnosti dívek. Už na škole mi vadila ta dětská hrubost, která se snažila tvářit jako nápodoba otcovské mužnosti ...
Spousta chlapů žije dodnes v zajetí stupidních názorů, že není mužem muž, který není macho, nemá plnou hubu řečí o kundách, jenž se nekasá svým násilím na ženách. Vidím to naprosto jinak. Podle mého není mužem muž, co nespal s klukem, ještě z pozice ženy nevyzkoušel jako
Klikněte pro plnou velikost obrázku
Největší ambicí skupiny Placebo je nebýt nikdy zapomenuti. Odleva Steve Hewitt, Brian Molko a Stefan Olsdal.
Foto: Profimedia.cz
partnera muže, dosud v sobě neobjevil svou femininní stránku osobnosti. Oproti tomu musím v kapelovém autobuse během všech našich turné naslouchat všemu tomu šovinistickému primitivismu. Jsem obklopen samými muži, z kapely i technického štábu, což jsou obzvláštní idioti - rasističtí a homofobní surovci. Upřímně řečeno, nejradši bych hrál v dívčí kapele! Mluvili bychom o mnohem zajímavějších věcech, navíc bychom si mohli vyměňovat tipy na make-upy.

Musím přiznat, že mně trvalo dost dlouho, než jsem v sobě objevil svou ženskou stránku osobnosti, kterou lze asi opravdu otevřít jedině homosexuálním stykem. Kdy jste ho vy zažil poprvé?
Poměrně brzy, někdy v patnácti šestnácti letech. Můj první sex byl s holkou, mně bylo čtrnáct, jí šestnáct; pro oba z nás to bylo poprvé. Bylo to fantastické, ale něco tomu chybělo. Tak jsem zkusil sex s klukem. Chtěl jsem vědět, kde leží hranice mých předsudků. Byla to velice zajímavá zkušenost, kterou teď předávám dalším - zapomeňte na všeobecně vžitá pravidla, jak má vypadat a chovat se muž, a zkuste se dotknout své femininní stránky vlastní osobnosti!
Náš přístup k něžnému pohlaví o nás podle jednoho psychologa prozradí už plakáty našich hrdinů, jež si v dětství a pubertě lepíme na zeď. Mick Jagger, David Bowie a Salvador Dalí jsou údajně jasné symptomy latentní homosexuality.

Kdo zdobil váš dětský pokoj?
Nikdy to nebyli žádní muži, fotbalisti a podobní primitivové měli do mého pokoje vstup přísně zakázaný. Už v pubertě jsem mnohem víc obdivoval ženy, etapu obelhávání sebe samého vlastní mužností jsem přeskočil. Takže nejdřív jsem měl na stěně Priscillu Presleyovou ze seriálu Dallas - překrásnou ženu. Pak jsem byl blázen do Kim Dealové ze skupiny Pixies, byl jsem úplně vyřízený z její divokosti - byla to dívka, ale mnohem divočejší než všichni kluci, co jsem znal. Jinak jsem byl jako teenager beznadějně zamilován do Davida Bowieho, až obsedantně jsem poslouchal jeho desky Ziggy Stardust a Hunky Dory. O mnoho let později jsme se setkali a já věděl, že jsem konečně narazil na člověka, který zná odpovědi na spoustu mých otázek z doby mého dospívání. Řekl jsem, mu že jsem kvůli němu začal hrát na saxofon, ale myslím, že správně pochopil, že
Klikněte pro plnou velikost obrázku
Chtěl bych, abychom byli stejně slavní jako ABBA, tvrdí zpěvák skupiny Placebo Brian Molko, který se dodnes nerozhodl, jestli by radši vypadal jako Agnetha, nebo Anni-Frid
Foto: Profimedia.cz
jsem tím chtěl říct, že jsem se kvůli němu začal malovat a převlékat do dámských šatů. Takže se teď bojím potkat Eltona Johna - začal jsem se totiž učit na klavír, protože si tajně myslím, že chci být Elton John. Kdybych si dnes lepil na zeď nějaké plakáty, viseli by vedle sebe Kate Mossová a Richey z Manic Street Preachers. Oba na mě mají stejný sexuální vliv, oba mě strašně vzrušují. Miluji holky, jež vypadají jako kluci, a kluky, kteří vypadají jako holky!

Přál byste si být dívkou?
Strašně bych si to přál! A vím, že bych jako žena byl dokonalý!

Kdy vás to prvně napadlo?
Po rozchodu s jednou přítelkyní. Věnovala mi na rozloučenou zlatou rybičku. Měl jsem ji v malém akváriu, neměnil jsem jí vodu a jenom sledoval, jak pomalu umírá. Symbolizovala umírání mého mužského ega v mé osobnosti.
Jak byste chtěl vypadat jako žena?Určitě jako Betty Boopová, kterou jsem vždycky šíleně zbožňoval. Panebože, je tak fantastická! A taky bych možná chtěl vypadat jako Uma Thurmanová, jež je tak úžasně elegantní, má naprosto dokonalou figuru! A tak na den bych se rád ocitl v kůži Anne Widdecombeové, to by mohlo být dost zajímavé.
Betty Boopová je dobře nakreslená, rozhodně lepší než Líza Simpsonová a Lara Croft. Mně se vždycky dost líbila Keira Knightleyová, Kate Mossová a samozřejmě opravdová dáma Marlene Dietrichová.

To byla replika jejich šatů, co jste měl před časem v pořadu Top Of The Pops na sobě? Mimochodem, tehdy jsem byl přesvědčen, že to nebyla jen image pečlivě vybraná před kamery, spíš bych hádal, že takhle chodíte i v soukromí ...
To nebyla replika, to byl originál! Vydražil jsem ty šaty za nemalé peníze v jedné aukci, ale musel jsem je mít! Ale jinak máte pravdu - osoba Briana Molka, kterou vidíte na pódiu, je v podstatě tatáž osoba jako mimo pódium. Na scéně se chovám skoro stejně jako v běžném životě, jen jsem snad trochu barevnější, extrovertnější a více vzrušující. Ale nemám žádnou masku, kterou bych si před vstupem na jeviště nasazoval. Do dámských šatů se převlékám před koncertem stejně jako v soukromí. Dnes už to dělám méně než v minulosti, což je dáno tím, že jsem mnohem víc porozuměl androgynitě. To nemá nic společného s transvestitismem, androgynita je způsob myšlení, vnímání sebe samého, prezentace vlastní osoby na veřejnosti. Mimochodem, mám takový pocit, že když jsem omezil nošení dámských šatů na veřejnosti, mnoha redaktorkám módních časopisů se citelně ulevilo, protože jsem se v minulosti dopustil snad všech myslitelných zločinů proti módním trendům. Ale co se dá dělat? Člověk žije a učí se! Říká se, že hrátky s dámskými šaty si řada chlapců odzkouší již v dětském věku, na sklony k transvestitismu ukazuje až období puberty, což však z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že nemusí být podmínkou. Kdy vy jste si prvně začal zkoušet dámské šaty?
Nejspíš budu učebnicový příklad, protože já se začal do dámských šatů převlékat už někdy v pubertě. Nejdřív to byla jen hra a nenaplněné fantazie frustrovaného panice, jenž touží po nedosažitelném sexu, a tak se obléká do dámských šatů, aby umocnil představu, že je se ženou. Legrační bylo, že mě takhle jednou přistihla matka. Hrozně jsem se pochopitelně styděl, ale ona vůbec nic nepochopila. Když jsem později začal studovat herectví, několikrát mi řekla: "Vždycky jsem věděla, že budeš hercem, vždyť už jako malý ses rád oblékal do dámských šatů."

Řekl bych, že jedním z důvodů, proč se my muži převlékáme za ženy, je pocit, že jsme tak silnější, než bychom dokázali být v mužské kůži ...
Samozřejmě, přesně takhle to taky cítím! Vždycky jsem nejvíc inklinoval k transvestitismu v okamžiku, kdy mě opustila přítelkyně - byl jsem ponížený, uražený, sebevědomí rozdrcené dámským podpatkem na prach, ale moc dobře jsem věděl, že v ženských šatech bych se nikdy takhle nepokořil. Teď mě napadá, že je velice zajímavé, že nikdy nechceme vypadat jako naše přítelkyně. I když si od nich občas tajně půjčujeme jejich oblečení a zkoušíme, jak by nám to slušelo jako ženám. Ve skutečnosti věříme, že bychom byli hezčími dívkami než naše přítelkyně.

Pak je ovšem otázkou, proč s nimi vlastně jsme. Třeba proto, že si myslíme, že jsme ve skutečnosti hezčí než ony, takže na ně nemusíme žárlit ...
Já byl skoro vždycky hezčí než moje přítelkyně, a to jsem obyčejně chodil s modelkami. Nechci se chlubit, tak to prostě bylo. Několikrát se mi totiž stalo, že jsem někde byl s některou ze svých dívek a najednou se objevil nějaký kluk, mou přítelkyni minul jak prázdnou skleničku na večírku, zamířil ke mně a oslovil mě stylem, jakým se balí holky. Tvrdil mi, že mě viděl na pódiu, že jsem opravdu strašně roztomilý a že by mě chtěl pozvat na drink. Teprve když jsem se k němu otočil tváří, tak si uvědomil, že jsem kluk, a šíleně se vyděsil. To absolutně nechápu! Jak je možné, že jsem mu v jednu chvíli připadal velice atraktivní, abych se vzápětí stal nepřijatelným sexuálním objektem? Když mě někdo přitahuje, pak přece neřeším pohlaví! Podle mého jde jen o otázku upřímnosti k sobě samému, o překonání pochybných tabu. Dělal se mnou kdysi pro jakýsi školní fanzin rozhovor jeden kluk, celou dobu mě náruživě hltal očima a nakonec se nechal slyšet: "Kdybys byl holka, tak tě na místě ošukám!" Byl to velice spontánní projev, na který jsem reagoval slovy: "Pravda je taková, že mě chceš ošukat, i když jsem kluk, jen se bojíš idiotských společenských konvencí." Chvíli o tom přemýšlel a pak jsme šli ke mně domů; v posteli byl výborný! Překonal vnitřní tabu a našel sám sebe. Já mu v tom jen nepatrně pomohl. V tom spočívá má úloha -nutím lidi zamyslet se nad sebou, klást si otázky ohledně své skutečné osobnosti. Sexualita přece není černobílá. Neplatí, že když jsem kluk, tak spím s holkami, když jsem holka, spím jen s kluky.
Řekl bych, že právě v posteli člověk nejrychleji pozná velkou část osobnosti toho druhého - jestli je otevřený, nebo konzervativní, hravý, kreativní, chytrý a aktivní, nebo hloupý, líný a odevzdaný.
Taky věřím, že sexuální chování je jednoznačně předobrazem celého mimoerotického partnerského vztahu. I v posteli je potřeba prokázat určitou chytrost, sex přece není jen mechanická věc. Jen se obávám, že v tomhle ohledu se jako větší pitomci projevují opět hlavně muži. Jen si vezměte, kolik z nás mužů touží sledovat milování dvou dívek, někteří z nás k tomu přemlouvají své partnerky, ale jak vyděšeně se dokážeme zatvářit, když po nás chce dívka totéž a projeví přání vidět nás v posteli s jiným klukem!

Jaké jsou vaše nejdivočejší sexuální fantazie?
Panebože! Těch mám víc, než vy máte času do konce života. Ale řeknu vám aspoň jednu - představuji si opravdu divoké sexuální orgie, prostě šílený, ničím neohraničený skupinový sex, kde každý šuká s každým! Kluci s holkami, kluci s klukama, holky s holkami! Úžasná představa! Zkusil jsem toho v sexu hodně, ale nic takového jsem zatím nezažil.
Problém sexuálních fantazií je v jejich nenaplnitelnosti. Taky jsem si při čtení Příběhu O a Julietty představoval, jak to musí být vzrušující zážitek, ale realita byla posléze velmi vzdálena fantaziím ...
Samozřejmě, podobné sexuální fantazie je nejlepší si ponechat v hlavě, realita se jim nikdy nemůže přiblížit. Mně je jasné, že kdybych se stal účastníkem masových sexuálních orgií, výsledek bude velmi vzdálen mým představám. Proto si o tom raději nechám jen zdát. Ostatně sex ve dvou taky není vždycky úplně nezajímavý. I když nejsem žádný Casanova, měl jsem rozhodně víc než deset partnerů a partnerek, ale určitě méně než pět set, tak jsem si taky leccos užil.

Fungují vaše make-upy přitažlivě spíš na kluky, nebo na dívky?
Kluky víc vzrušují, holky mi zas víc rozumějí. Proto se taky maluji, ze stejného důvodu jako ženy - namalovaný vypadám mnohem přitažlivěji. Zbývá otázka, zda dnes chce vypadat jako vy víc kluků, nebo dívek ...
Potkal jsem nedávno jednu naši fanynku, jež měla na zádech vytetovanou mou tvář! Bylo to dost děsivé! Make-upy, převlékání do dámských šatů, provokování neskrývanou bisexualitou, to všechno je výtečná image.

To byl důvod, proč jste se rozhodl založit rockovou kapelu?
Být v rockové kapele člověku dává obrovské množství svobody ke zkoumání vlastní osobnosti, kterou rozhodně nelze propátrat tak důkladně, pokud pracujete třeba coby bankovní úředník. To mi bylo jasné vždycky, proto jsem odmalička inklinoval k umění, i když původně jsem chtěl být raději hercem než muzikantem. Na druhou stranu, i když je naše image velmi silná, rozhodující zůstává hudba. Kdyby nebyla stejně silná, či spíše ještě silnější než naše image, skončili bychom jako Milli Vanilli a těžko bychom natočili naše druhé album, tím méně třetí, čtvrté a páté. Jsme v první řadě muzikanti, kteří ovšem věří v show-business. To znamená, že si velice dobře uvědomujeme, že když se jdou lidé podívat na koncert, očekávají, že se jim dostane něčeho většího, než je obyčejný všední život, že budou přeneseni do jiné reality. O tom je rock'n'roll už od dob Davida Bowieho, Iggyho Popa a Lou Reeda. A platí to dodnes. Proto my nabízíme divákům spíše performanci než klasický koncert, nikdy bychom nesnesli vystupovat na jevišti v hadrech, které vypadají, jako bychom právě přišli z ulice.

Proč, když už máte tak výtečnou vizuální image, se nikdy vaše tvář neobjevuje na obalech desek skupiny Placebo?
Tváře na obalu desky mi až příliš připomínají image nudných chlapeckých skupin. Považuji to za starý a vyčpělý marketingový tah. Dát na obal naše tváře bych považoval za projev tvůrčí lenosti. Obal desky by podle mého měl reprezentovat filozofii kapely, odrážet její hudbu, nikoliv být jen masturbačním portrétem. Proto my si vybíráme takové umělce, jako je třeba John Baptiste Mondino, který spolupracoval s Madonnou, Princem nebo Björk. Nabídneme jim tvůrčí svobodu a oni nám své zajímavé výtvarné vize. Tak to má být.

Tak si říkám, že jsme se vůbec nedostali k hudbě ...
A k čemu by to bylo? Koho ještě dneska zajímá hudba?


Rock Gang Party (Fotky)

17. listopadu 2008 v 22:19 | Nevím, optajte sa jich |  Latafia



















Zosobnělá recenze na Rock gang Party

17. listopadu 2008 v 1:10 Latafia
Já abych někde chyběla:-D

Dalo mi přemýšlení rozmyslet si, kam mám článek zařadit, protože tohle je spíš zápis do deníku, než report. Nakonec jsem to píchla do Latafie, ať mají nějakou srandovní vzpomínku na jednu faninku, která právě umřela.
Mě.

Nasraná na okolí poté, co jsem tam přijela (k této stránce věci se nebudu vyjadřovat), zničeho nic mi totiž spadla nálada na bod mrazu (to nebylo vyjádření), sedla jsem si na schody s kofolkou, přisedl si ke mně Lubyho bráška a byl strašne milý a dělal mi společnost. Tááák mi zvedl náladu, že následný koncert Latafie jsem si užila a pak jsem byla okay (ukazoval fotky s hříbama a já sa mohla prochcat smíchy). Jo a dokonca četl básničku o... vítekom. Taků tu starší.Nicméně jeho společnost byla velice příjemná a já mu za ni děkuju

Co jinak říct... první půlku koncertu jsem prolítala ven, protože se to PROSTĚ NEDALO VYDRŽET, a navíc já si prostě MUSELA ZAVOLAT, ale pak jsem se ovládla, lépe řečeno mě ovládl Dalík a já jsem šťastná, že mám o dalšího kamaráda víc, což je podle mě super

Jinak co si budeme vykládat, Latafia byla nejlepší ze všech kapel v sále! Pokud teda nepočítám naši Továrnu na zvuky, jenž jsme pařily s Radey (pan Asexuální nechápal a Bedřich spal nebo co); my jsme byly ale mimo lajnu. Důležité je, že se nejlíp poslouchali a nejlíp sa na ně dívalo a tak.

Jinak Anička Máčelová vám vzkazuje, že dává v aukci věc, kterou Lukáš Schröder žužal, hrál sis ní a teď tady stojí. Ano, je to náhodně sebraný kelímek od kolaloky, který zdebarasovala a zapomněla vyhodit. Teď je u mě nastole jako pravidelný inventář a zatím ho envyhodím, kdyby někdo měl zájem. Lhůta půl roku, pak vám na to kašlu

Jinak se mějte a smějte.

Jinak čtyřikrát pod sebou, vidím, haha

Papec a litujte, že jste tam nebyli.

Jinak na mém webu píšu příběh o posledním půlroce mého života, ale neukážu ho jen všem. Až si ho budete chtít přečíst napište mi, já vám dám heslo a přihláste se v kolonce: PŘIHLÁSIT SE (nečekaně). Pak uvidíte skryté složky.

Krisík



P.S: Při brozdání jsem na BZ našla tenhle flash:D:D

An Albatross

"Nové" fotky Jeffre Star

16. listopadu 2008 v 11:35 | www.myspace.com |  Jeffree Star




Want to email somebody a link to this photo?
// 0)), locale: "en-GB"}; var FriendSuggest = $create(MySpace.Common.FriendSuggest, FriendSuggestProps, null, null, $get("friendSuggestInput")); //]]> //







Tantrický sex a morálka

16. listopadu 2008 v 0:30 | www.tantra.cz |  Psychologie
Tantra je kultem extáze.V tantře podporujeme hluboké extatické prožitky a věříme, že jejich vědomým prožíváním naplňujeme zásadní důvod lidské existence - rozšiřování vědomí.
Z tantrického hlediska je zcela lhostejno s jakým partnerem svých prožitků dosahujeme, zda máme celý život jednoho partnera, či každou noc jiného. Pro krásný hluboký prožitek při sexu není nutná předem uzavřená manželská či jiná exkluzivní smlouva, ale citová a spirituální blízkost a přirozená erotická přitažlivost. Sexuální život tantrika není odrazem jeho smluvních vztahů - tak jak to vyžaduje křesťanská morálka - nýbrž zrcadlí jeho duševní rozpoložení. Jak uvnitř, tak navenek.

Etika sexu tedy v tantře není oddělena od sexu samotného. Každé krásné milování je etické, protože existence je krásným učinila. Naopak nenaplňující sexuální život signalizuje nepochopení, neúctu či jiný rozpor ve vztahu k sexu

Žádná lidská instituce neumí zařídit, aby byli spolu dva lidé šťastni, aby se eroticky přitahovali, aby jejich sexuální spojení bylo naplňující, aby se milovali. Proto chováme ve velké úctě citové a erotické štěstí člověka. Podle prastaré indické tradice pochází tyto dary od extatického boha Šivy, nejmocnějšího mezi hinduistickými božstvy.

Sexuální spojení je pro tantrika posvátné, je to nejvyšší umění po stránce tělesné, citové i duchovní hodné teoretického a praktického studia. Hluboké prožitky jednoty se sexuálním partnerem připravují na prožitek jednoty s celou existencí. Tantrické techniky vedou adepta k postupnému zvládnutí živočišné stránky sexu - k vědomému ovládání vlastní ejakulace respektive ovulace. Tantrický sex se tímto zbavuje původní reprodukční funkce a stává se meditativní cestou rozvoje jednotlivce.

Že sex je hnací silou naší psýché, víme zásluhou Sigmunda Freuda i v Evropě. Za to, že na sex je zde pohlíženo jako na ostudný zvířecí akt sloužící k rozmnožení věřících či daňových poplatníků, že se červenáme při pouhé zmínce o sexu, a za to, že zobrazení sexu je společenské tabu, vděčíme faktu, že obecnou morálku sexu v Evropě po staletí formovali lidé, kteří se sexu sami vzdali, protože jej považovali za nečistý.


www.tantra.cz

Tak a jsem v tom!!!

14. listopadu 2008 v 15:55 Myší Království
Tak a jsem v tom! patřím k těm nadšeným uživatelům věci zvané internet! Hurá, hurá, hurá!!!
Nevím co říct, jsem nadšen